Almanach 2000/2001
Škola se pomalu připravuje na další kulaté výročí. Probíhají úpravy nejen v jejím interiéru, ale i v exteriéru. Některé části výzdoby tu najdeme dodnes. V této době ještě žáci pilně pracovali na školním pozemku, na kterém měla každá třída svůj záhonek.
Jak žáci vychovávají své učitele – zamýšlejí se žáci 9.B
„V nouzi poznáš přítele.“
Vzpomínám si, jak se mě v osmém ročníku zeptal učitel, jestli bych mu neporadil s jednou věcí ohledně mobilního telefonu. Po hodině jsem přišel za ním do kabinetu. Začal jsem s vysvětlováním. Pan učitel si to ale celé nezapamatoval, tak jsem to asi ještě dvakrát zopakoval. Kdyby to ještě neuměl, přišel jsem s nápadem, že mu to napíšu na papír a po další hodině přinesu. Pan učitel se to podle mého návodu naučil jako básničku a dnes to umí výborně. Řekl mi, že když budu něco potřebovat, pomůže mi zase on.
„Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“
Přihodilo se vám někdy, že si z vás učitel udělal legraci, která vás uvnitř bolela a chtěli jste mu ji stejně bolestně vrátit? Ale jak jste otevřeli pusu, bylo z toho kázeňské opatření. Protože urážet dospělého si vy dovolit nemůžete. Jste drzí a nevychovaní. Já osobně se domnívám, že když si učitel udělá legraci z nás, měl by být připraven na to, že nějaká ta legrácka padne taky na jeho účet. A měl by se umět zasmát sám sobě.
„Příklady táhnou.“
Také po vás učitelé chtějí pomoci s moderní technikou ? To je síla, co? Zrovna když nemáte moc času. „Prosím tě, jak to mám vypnout?“ A pořád to samé: „Můžeš mi ukázat, poradit, udělat?“ A nám říkají, že takové věci jako mobilní telefony a další podobné vymoženosti nemáme do školy nosit. Já bych jim takové dotazy zakázal nebo připsal do školního řádu: „Učitelé nesmí obtěžovat své žáky svými problémy s moderní technikou.“